Petr Konvalinka

Stavebnictví v krizi: Nedostatek kvalifikovaných pracovníků a role digitalizace

České stavebnictví čelí vážnému nedostatku kvalifikovaných pracovníků – chybí desítky tisíc řemeslníků, techniků a inženýrů. O příčinách tohoto problému, možnostech přilákání mladých talentů do oboru a potenciálu digitalizace a automatizace jsme hovořili s prof. Ing. Petrem Konvalinkou, CSc., FEng., předsedou Technologické agentury České republiky a bývalým rektorem ČVUT v Praze.

Jak hodnotíte současný nedostatek kvalifikovaných pracovníků ve stavebnictví? Kde vidíte hlavní příčiny tohoto problému?

Nedostatek kvalifikovaných pracovníků je zásadní problém. Souvisí především s demografickým vývojem a náročností studia technických a přírodovědných oborů. Odhaduje se, že v současnosti chybí desítky tisíc řemeslníků, techniků a inženýrů ve stavebnictví, a do pěti let může tento počet přesáhnout 75 tisíc. Na tento problém dlouhodobě upozorňují děkani a rektoři veřejných vysokých škol, ředitelé stavebních firem i profesní organizace, jako je Svaz podnikatelů ve stavebnictví nebo Svaz průmyslu a dopravy.

Žádná vláda zatím nepředstavila konkrétní řešení a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na situaci nereaguje. Představa, že pracovní sílu plně nahradí umělá inteligence nebo robotizace stavebních procesů, je mylná. Umělá inteligence převezme jen některé pracovní pozice, ale rozhodně ne v řádu tisíců, alespoň ne v horizontu příštích pěti let.

Studenty lze motivovat zajímavým studijním programem, moderními předměty, kvalitním vzdělávacím procesem, zaváděním robotizace a umělé inteligence do výuky i technologicky vybavenými školami.
prof. Ing. Peter Konvalinka, CSc., FEng. Předseda Technologické agentury České republiky

Jaké strategie a opatření by mohly stavební firmy přijmout k přilákání mladých talentů do oboru?

Hlavní strategii by měly přijmout spíše Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Vláda ČR než samotné stavební firmy. Ty by však měly intenzivněji spolupracovat s učňovskými školami, středními průmyslovými školami, gymnázii a vysokými školami technického a přírodovědného zaměření.

Je nutné zavádět efektivní a dlouhodobá opatření. Vzdělávací systém reaguje na změny s určitou setrvačností, a proto nelze očekávat okamžitý nárůst počtu kvalifikovaných pracovníků. Bude trvat několik let, než se jakákoliv opatření projeví v počtu absolventů na trhu práce.

 Vidíte v digitalizaci a automatizaci stavebnictví cestu, jak snížit závislost na nedostatkových kvalifikovaných pracovnících?

Částečně ano. Digitalizace, automatizace a robotizace jsou pro budoucnost stavebnictví klíčové. Stále však bude potřeba lidská pracovní síla na všech úrovních – od projektování a přípravy staveb přes jejich realizaci, údržbu, rekonstrukce až po demolice a výstavbu nových objektů.

Jak lze motivovat studenty základních a středních škol k zájmu o stavební obory?

Studenty lze motivovat zajímavým studijním programem, moderními předměty, kvalitním vzdělávacím procesem, zaváděním robotizace a umělé inteligence do výuky i technologicky vybavenými školami. Klíčovou roli hrají také rodiče, zejména matky, které často ovlivňují profesní směřování dětí.

V Národním centru Stavebnictví 4.0 propagujeme stavebnictví již na základních školách a gymnáziích prostřednictvím programu Stavební gramotnost. Přednášky a workshopy jsou založené na konceptu, kde vysokoškoláci objíždějí školy po celé ČR a ukazují studentům možnosti, které stavebnictví nabízí, včetně nejnovějších technologií. V loňském roce program navštívil od září do prosince 62 škol. V letošním roce bychom chtěli počet škol zdvojnásobit.

Jakou roli by měla hrát spolupráce mezi univerzitami, stavebními firmami a státem v řešení tohoto problému?

Tato spolupráce by měla být zásadní a systematická. Univerzity potřebují více studentů, firmy hledají kvalifikované absolventy a stát potřebuje silný stavební sektor, konkurenceschopný v mezinárodním měřítku.

Bylo by vhodné vytvořit funkční "tripartitu" zahrnující stát, univerzity a firmy, která by definovala smysluplnou strategii rozvoje a spolupráce. Klíčové je přijmout pozitivní opatření místo restrikcí.

Národní centrum Stavebnictví 4.0 v čele s Radoslavem Sovjákem tento koncept plně rozvíjí všemi aktivitami, které centrum vytváří.

Kdyby se vám jako studentovi nepodařilo získat stipendium na ČVUT, jakým směrem by se podle vás ubírala vaše profesní cesta?

Pocházím z vesnice, kde většina spolužáků pokračovalo na učilištích, výjimečně na gymnáziích či průmyslovkách. Díky podpoře rodičů a jejich ambicím jsme s mými sourozenci vystudovali vysokou školu. Pokud bych ale nedostal stipendium od Severočeských hnědouhelných dolů, nemohl bych si studium v Praze dovolit a pravděpodobně bych pracoval jako technik na Mostecku.

Myslíte si, že změny ve společnosti, například digitalizace nebo nové pracovní modely, mohou přinést pozitivní dopady na stavebnictví?

Ano, zejména v některých oblastech. Digitalizace a home office mohou umožnit větší flexibilitu, například pro rodiče pečující o děti nebo seniory. To může vést ke zvýšení zaměstnanosti i efektivity práce. Na druhou stranu je nutné dbát na prevenci sociální izolace, kterou častější práce z domova může způsobit.

Setkal jste se ve své profesní dráze s odborníky, kteří se po letech v „mozkové“ práci vrátili k manuální činnosti, třeba i v rámci stavebnictví? Jak tento trend vnímáte?

Ano, ale jde o ojedinělé případy. Někteří kolegové kvůli vyhoření zcela změnili obor a byli v nové kariéře úspěšní. Mezi mými bývalými studenty mám několik případů, kdy se z dělnických profesí dostali na manažerské posty, ale i takové, kteří opustili vedoucí pozice a stali se stavbyvedoucími.