Zelené stavby a ESG v stavebnictví: Realita, legislativa a budoucnost

Rozhovor s Jakubem Štilcem o aktuálních výzvách spojených se "zelenými stavbami" a ESG ve stavebním sektoru

Stále častěji se ve stavebnictví skloňují termíny jako „zelené stavby“ či „ekologicky šetrné budovy“. Jak je to ale s legislativním vymezením těchto pojmů?

Pojmy jako zelené stavby, ekologicky šetrné budovy nebo též energeticky efektivní domy slýcháme ve veřejné diskuzi často. Používá je široká stavební veřejnost a neméně v oblibě je mají i novináři. Na to, co si pod nimi představit, však odpověď v právu nehledejme. Jedná se totiž spíše o ustálené názvosloví ze stavební branže, v případě zelených staveb i trochu s popularizačním podtónem.

To ale neznamená, že by se legislativa definováním standardů úsporných či nízkoemisních budov nezabývala. Jen tyto budovy pojmenovává jinak, o poznání krkolomnějšími termíny, které vně právního světa nejsou moc přebírané. Typickým příkladem jsou „budovy s téměř nulovou spotřebou energie“ ze zákona o hospodaření s energiemi nebo „budovy s nulovými emisemi“ z nově přijaté směrnice EU o energetické náročnosti budov. A aby toho nebylo málo, tak tyto zákonné pojmy často nevystihují to, co by si pod nimi laik představil. Např. současné budovy s téměř nulovou spotřebou energie se ve skutečnosti ještě nulové spotřebě blížit moc nemusí. Limity odpovídají spíše standardům pro nízkoenergetické stavby. Konkrétní parametry, jako je měrná potřeba tepla na vytápění, se však s časem mění a budou se zpřísňovat. K šetrnějšímu hospodaření s energiemi bude majitele domů čím dál tím více motivovat i vzrůstající význam ESG.     

Nároky spojené s ESG reportingem jsou v případě stavebnictví opravdu zásadní. Se splněním kterých kritérií bude podle vás největší problém?

Pro řadu firem ze stavebního sektoru bude ESG novinkou spíše z organizačně-plánovacího pohledu, než že by musely zásadně překopat svoji dosavadní činnost a výrobu. Ostatně ESG samo o sobě nestanovuje tvrdá kritéria, kolik emisí CO2 může firma maximálně vyprodukovat apod. ESG je v tomto ohledu nejpodobnější klasickému účetnictví – není rozhodné, jestli vykážete zisk nebo ztrátu, důležité je, že obraz věrně odpovídá skutečnosti. Stejně tak v ESG reportu budou firmy muset vykazovat i negativní vlivy, které generuje jejich podnikání, i když se s cíli enviromentálních politik EU budou zcela rozcházet.  

Největším oříškem v souvislosti s ESG tak pravděpodobně nebude splnění toho či kterého konkrétního cíle, ale zejména samotné nastavení reportovacích kritérií. Tedy volba toho, o čem budu zprávu podávat a jaké typové údaje v ní budou zobrazeny. ESG směrnice totiž uznává, že pro každou oblast podnikání mohou být relevantní faktory ovlivňující životní i sociální prostředí jiné a nenutí podniky podávat informace ze všech podoblastí. Každý si tak bude muset nejprve projít Evropskou komisí vydané obecné standardy ESRS, což je mimochodem dokument dohromady o téměř 300 stranách, a správně si identifikovat klíčové oblasti pro svůj obor.

Pro některé sektory ekonomiky již pomocné orgány Evropské komise vypracovávají i odvětvové standardy, což ale dosud není případ stavebnictví. V něm si budeme muset prozatím poradit sami.  

Co lze v tomto ohledu změnit k lepšímu? Jak by se měl odpovědný realitní investor přizpůsobit?

rčitě by měl aktivně sledovat dění kolem ESG a řady dalších regulací, které stanovují konkrétní cíle a požadavky. Aktivní přístup mu umožní být v předstihu před ostatními a co nejlépe plánovat své podnikání a další rozvoj. Ať se nám to totiž líbí nebo ne, a že kritickými názory na Green Deal a zelenou politiku EU se u nás nešetří, cesta je už do značné míry vytyčena. Pohledem do již schválené i teprve připravované legislativy můžeme o naší budoucnosti zjistit poměrně hodně.

Dám Vám příklad – začal byste dnes jako developer chystat projekt s plynovou kotelnou, když víte, že od roku 2030 budou muset mít všechny novostavby nulové emise uhlíku z fosilních paliv? A ač se to tak na první pohled může zdát, ve stavebnictví se nejedná o žádnou vzdálenou budoucnost. Než stavbu takové budovy v našich podmínkách připravíte a prosadíte, uplynou roky a máte tu mezitím nové požadavky v platnosti.   

Jak podle vás přistoupí k financování další výstavby banky? Začnou financovat pouze zelené projekty?

Ale to se již dnes převážně děje, banky jsou průkopníkem v ESG. Samozřejmě i proto, že byly Evropskou unií skrze směrování financí určeny jako jeho hlavní strážce. Pro české banky platí povinnost vyhodnocovat dopady na životní prostředí a společnost při poskytování nových úvěrů a přeceňování zástav již od poloviny roku 2021. Od nastavených cílů v oblasti udržitelnosti a celkových parametrů projektů se odvíjí výše úrokové sazby, ale i dostupnost úvěrů vůbec.

ESG tedy pro banky znamená především odpovědnost za aktivity svých zákazníků, které prostřednictvím úvěrů financují. Poskytovat úvěry těžařům, energetickým společnostem vyrábějícím elektřinu z fosilních zdrojů, zbrojařům a podnikatelům z podobných odvětví se již zejména velké bankovní domy s matkami v zahraničí zdráhají. Poškodili by si tím totiž svoji ESG statistiku. Do této skupiny pak mohou samozřejmě spadnout i investoři do ekologicky nešetrných realit nebo výrobci tradičních stavebních materiálů.     

S tím, jak bude přibývat firem sestavujících povinné roční ESG reporty, lze očekávat širší a podrobnější přezkum ze strany bank. Budou k tomu k dispozici již i jednotné standardy a auditní závěry, o které se banky budou moci opírat.  Podávání ESG reportů a sladění činnosti s environmentálními cíli EU tak je a bude klíčové především pro ty developery a investory, kteří jsou v podstatné míře závislí na externím financování.

Jaké stavby jsou tedy v tomto ohledu stavbami budoucnosti a developeři se na ně pravděpodobně zaměří?

Zjednodušeně řečeno, největší zájem bude o takové stavby, které se budou již nyní co nejvíce přibližovat klimatickým cílům EU, jako je uhlíková neutralita v roce 2050 (Fit for 55). Jedině takové stavby nebude třeba v čase významně renovovat a přizpůsobovat postupně nabíhajícím limitům na emise skleníkových plynů a energetickou náročnost. Ignorování stanovených environmentálních cílů a snaha implementovat pouze aktuálně požadované nezbytné minimum by sice mohly snížit náklady na výstavbu, nicméně ze středně- a dlouhodobého hlediska se nemusí vyplatit. Toho si je každý poučený investor vědom, a tak by již dnes málokdo takovou stavbu „ošizenou“ o ekologické materiály a technologie koupil, nebo si ji dlouhodobě pronajal. Ostatně u poboček velkých zahraničních společností je již dávno samozřejmostí, že vyžadují po pronajímatelích kancelářských nebo komerčních prostor mezinárodní certifikace BREEAM či LEED v nejvyšších stupních.

Pokud bych si tedy měl představit novostavbu budoucnosti v horizontu příštích deseti let, tak jak vyplývá z legislativy (předvídat trendy v technologickém vývoji bych si opravdu netroufl, od toho jste tu vy, odborníci na stavební inovace), bude zhruba takováto: Budova nebude v místě, kde stojí, produkovat žádné emise uhlíku z fosilních paliv. Vytápění proto budou zajišťovat tepelná čerpadla nebo bude budova zásobena centrálně z teplárny. Minimálně část elektrické energie potřebné k provozu si dům dokáže vyrobit sám – střechy se promění v malé fotovoltaiky, případně se napojí na obnovitelné zdroje v sousedství. Emise CO2 se budou sledovat a vyhodnocovat v celém životním cyklu budovy, s nějak nastaveným plánem půjde budova již do povolovacího procesu na stavebním úřadě. Standard pasivních či dokonce energeticky aktivních domů tak bude zcela běžný.

A budou podle vás vznikat do budoucna jen zelené stavby, nebo se najdou i stavebníci, kteří pojedou postaru? A pokud ano, co jim za to bude hrozit?

Nemyslím si, že by zde byl velký prostor pro obcházení pravidel, alespoň co se novostaveb týče. Stavbu, která nebude standardy splňovat, vám stavební úřad nepovolí. Plány na uhlíkovou neutralitu však nespočívají pouze v nové výstavbě, ale, a to především, v renovacích budov stávajících. Spektrum jejich vlastníků je velmi různorodé – od státních institucí až po, když to poněkud nadsadím, chudé babičky z chalupy. A tyto babičky, reprezentující ve skutečnosti velkou skupinu vlastníků českých nemovitostí, nebudou mít vždy prostředky ani čas a energii svůj dům vzorově upravit, vyměnit zdroje vytápění, kompletně zateplit dle nejmodernějších poznatků apod. A to ani tehdy, budou-li tu rozsáhlé dotační programy typu Nová zelená úsporám.

Pak si upřímně nedovedu moc představit v praxi účinný model sankcí, který by k renovacím tyto vlastníky donutil. Respektive postihy, které by připadaly v úvahu, by buď neúměrně navyšovaly počty lidí v exekucích nebo by v případě nepeněžité formy mohly narazit na ústavní principy jako ochrana vlastnictví nebo zákaz diskriminace. Ohlášený cíl uhlíkové neutrality v sektoru nemovitostí se v tomto ohledu jeví spíše jako ideál, ke kterému lze určitě směřovat, ale už obtížněji jej v reálných společenských podmínkách dosáhnout.     

Velkým tématem jsou v České republice v posledních měsících dřevostavby. Jak v souvislosti s ESG požadavky vidíte aktuální vývoj v této oblasti?

Dřevostavby v sobě nepochybně skýtají výrazný ekologický potenciál, daný obnovitelnou povahou jejich hlavního stavebního materiálu. V době, kdy na trhu hrozí akutní nedostatek kameniva, jelikož se zde přes 30 let neotevřel v podstatě jediný nový kamenolom, kdy lze kvůli zpřísňujícím se regulacím očekávat zdražení či pokles výroby tradičních materiálů a směsí, se dřevo bude pravděpodobně stále více dostávat do popředí.

V jednom z předchozích rozhovorů na téma dřevostaveb jsem vyjádřil mírné zklamání z rychlosti legislativního vývoje u nás. Zatímco v blízké Vídni připravují stometrový mrakodrap ze dřeva, v Česku se zdála tradiční výšková norma 12 m poněkud neochvějná. Mezitím se však ledy pohnuly a na stole tak máme nachystaná nová pravidla umožňující stavět výše. Společným úsilím institucí jako HZS, ČAS a samozřejmě UCEEB ČVUT se podařilo připravit významnou změnu technických norem. Měla by nastat v prvním pololetí roku 2025, poté by mělo být možné stavět budovy ze dřeva až do výšky 22,5 m. Mám z toho velkou radost a doufám, že tento výsledek podpoří podobné snahy i v dalších oblastech české stavební legislativy.     

Když to shrneme, jak si v současnosti stojí ohledně ESG reportingu ve stavebnictví Česká republika?

Musíme toho v porovnání s ostatními evropskými zeměmi dohánět spíše více, nebo méně?

Se samotným ESG reportingem dle evropských směrnic se pochopitelně nacházíme teprve na startu. K začátku roku jsme jen tak tak stihli do českých zákonů o účetnictví a auditu implementovat první vlnu ESG, zejména pro společnosti s akciemi na burze. Ta se zatím stavebnictví příliš netýká. Pro sektor stavebnictví a realit představuje klíčový milník až rok 2026. V něm budou poprvé za minulé účetní období (2025) podávat zprávy o udržitelnosti velké firmy neobchodované na burze. V této kategorii se nachází velké stavební společnosti, největší projekční kanceláře, přední developeři, řada výrobců a prodejců stavebních materiálů a hmot apod.

Jak jsem již zmiňoval, jednotné standardy pro podávání ESG reportů zaměřené na stavebnictví zatím na celoevropské úrovni chybí. V tomto ohledu není příliš co dohánět, jedná se o novinku pro nás všechny. Západní Evropa však obecně s tématem udržitelnosti ve výstavbě pracuje o jednotky až desítky let déle. Měření uhlíkové stopy, strategie adaptace na klimatické změny a další prvky již většinou mají dávno zpracované na dobrovolné, např. certifikační bázi. Lze tak očekávat, že přizpůsobení se unijnímu ESG bude pro společnosti z těchto zemí celkově snazší.

V ČR již některé velké společnosti zprávy o udržitelnosti ve struktuře podobné té předepsané evropskou regulací zveřejňují. Není mi však známo, že by se to týkalo i stavebnictví, pomineme-li souhrnné zprávy globálních stavebních koncernů. Vyzkoušet si alespoň jednou sestavit ESG report nanečisto by přitom firmám mohlo pomoci seznámit se lépe s problematikou a vychytat mnohé nedostatky dříve, než přijdou pod oko auditorovi. Domnívám se, že právě zde by mohl být prostor pro širší diskuzi v rámci hubů jako je NCS 4.0 sdružujících zástupce napříč stavebním sektorem. Pokud by se nám společným úsilím např. povedlo vytvořit iniciativu pro vznik vzorových standardů ESG vykazování v českém stavebnictví, a ulehčit tak práci řadě firem, byl by to obrovsky přínosný počin.